Za socialismu si některé děti stavěly minikáry a někdy to bylo docela zábavné. O jednom takovém modelu vím, dovezl mi jej na náš pozemek kamarád, který z něj již vyrostli a přenechal mi jej k užívání. Byl zhotoven z dřevěných desek a prken, s pohyblivou přední ojí, která byla ovladatelná oběma nohama, a součástí minikáry byl i volant. Minikára měla kolečka z dětského kočárku a když se stroj vypravil do ulic na asfaltový povrch, i přes poměrně rovný asfalt to děsně drncalo a o nějakém pohodlí při jízdě nemohla být řeč, protože minikára nebyla odpružená.
A teď si představte, že usednete do vašeho nového moderního vozu, odkud někdo zcela záměrně demontoval veškeré pružiny. Umíte si představit tu hrůzu při jízdě, kdy ve vysoké rychlosti cítíte každý hrbolek, výmol a díru v asfaltu? Takový vůz by vás zřejmě velmi brzy přestal zajímat a poohlédli byste se p jiném nebo byste snad raději chodili pěšky. Docela obyčejné pružiny se starají o naše pohodlí při jízdě do takové míry, že je lze považovat za základní součásti vozidla, bez nichž by nebylo možné automobily vůbec konstruovat. K výrobě pružin je zapotřebí pružinová ocel plech, tento polotovar putuje do strojírenských firem a automobilek, aby z něj vznikly potřebné díly odpružení karosérie a podvozku a dalších dílů, bez nichž se vůz neobejde.
Pružinová ocel je částí výrobního segmentu oceláren a právě tam se rodí i další materiály, jako je konstrukční ocel, žárupevné a žáruvzdorné materiály, nerezová ocel či nástrojová ocel. Tímto vám chceme naznačit, že hutní výroba je sice některými lidmi vnímána jako zdroj znečištění ovzduší, nicméně pro mnoho výrobních odvětví je nepostradatelná. Je třeba se na ocelárny dívat z více úhlů pohledu a vnímat také jejich přínos a důležitost, neboť bez oceli bychom se rázem propadli o mnoho století zpět, možná až do starověku, neboť i středověk umožňoval výrobu oceli, alespoň v primitivních pecích a kovářských výhních.